Zpět na obsah

 

1.         ZÁKLADNÍ DRUHY TVÁŘENÍ

 

Polotovary z železných i neželezných kovů jsou plasticky deformovány nástroji s cílem dosáhnout požadovaného tvaru dílce (výkovku, výlisku, protlačku, atd.), u kterých se zpravidla dosáhne lepších konečných mechanicko-fyzikálních vlastností. Tento proces se nazývá tvářením. Je doprovázen třením, které ovlivňuje tok materiálu.

Tvářecí procesy se dělí dvěmi zásadními způsoby:

 

   polotovaru za studena nebo poloohřevu

                                               – proces tváření probíhá převážně za tepla

           

   určité úseky přístřihu plechu mohou být deformovány jen pružně, po odlehčení dochází k odpružení, tj. částečné, nežádoucí změně tvaru

   proces tváření probíhá převážně za studena

 

Objemové tváření zahrnuje tyto technologie a jejich operace:

 

K plošnému tváření náleží následující technologie a jejich operace:

 

Podrobný přehled základních prací a jednotlivých operací včetně vysvětlujících pracovních schémat je uveden např. v normě ČSN 22001 a v lit.[6].

 

Tvařitelnost materiálů, jako jejich schopnost ke zpracování tvářením, lze sledovat a hodnotit pomocí různých zkoušek. Jedná se o zkoušky:

 

- mechanické ( přímé, základní), např. tahové zkoušky, kterými se zjišťují základní materiálové charakteristiky jako mez kluzu Re [MPa], smluvní mez kluzu Rp0,2 [MPa], mez pevnosti v tahu Rm [MPa], tažnost A80 [%], prodloužení (kontrakce) Z [%], exponent deformačního zpevnění n [-] atd.,

 

- technologické (nepřímé), kterými se napodobují vybrané stavy napjatosti reálných dějů v ohnisku plastické deformace. Jedná se o zkoušky např. kalíškovací, hydraulické (membránové), pěchovací s vrubem, atd. Výsledky těchto zkoušek poskytují podklady pro tvorbu obecnějších grafů informujících o zásobě plastičnosti pro daný materiál a konkrétní podmínky tváření.

 

Kritériem technologické tvařitelnosti je zpravidla mezní stupeň deformace analyzovaného způsobu tváření. Ve výsledných grafech jsou zobrazeny mezní křivky, které určují hranice, kdy může dojít ke vzniku defektů na tvářeném dílci.

Výchozí polotovary pro kovárny a lisovny jsou polotovary dodávané hutěmi.

Ve válcovnách se vyrábí:         

→ z litých ingotů:         - předvalky (bloky, sochory, bramy, ploštiny)

- vývalky (tyče jednoduchého a tvarového průřezu, kolejnice, dráty, plechy    

tenké, tlusté, pásy ve svitcích).

→ z čepů - tyče složitých průřezových tvarů    

→ z litých a následně kovaných kovárenských ingotů: polotovary velkých průřezových tvarů, které nelze vyrobit válcováním.