Historie odboru Slévárenství
Počátek vyučování slévárenské technologie na našem odboru byl zahájen
v roce 1921 nástupem mimořádného profesora Františka Píška na nově
zřízenou stolici Mechanické technologie II při České vysoké škole
technické v Brně. Jeho koncepce výuky slévárenské technologie je dodnes
moderní: technicky fundované přednášky, opírající se o poznatky
základních přírodovědeckých disciplin, doplněné poměrně rozsáhlou
praktickou činností v dobře vybavených laboratořích. Ústav Mechanické
technologie II zajišťoval výuku v oblasti kovových materiálů a jejich
beztřískové zpracování. Bylo nezbytně nutné, aby vysokoškolští
učitelé vědecky pracovali, vědecká práce byla důsledně orientována tak,
aby její výsledky byly cenné pro průmyslovou praxi. Ve třicátých létech
pro usnadnění kontaktů s praxí byl ustaven a provozován autorizovaný
„Výzkumný a zkušební ústav pro slévárenství a strojírenský
materiál“.
Profesor Píšek byl dvakrát děkanem fakulty strojního a elektrotechnického inženýrství, jednou rektorem a měl významný podíl na potřebném posilování technologických disciplin a postupně také na zavedení směrového studia. Byly to čtyři strojírenské směry: konstrukční, technologický, dopravní, textilní a papírenský.. V době před druhou světovou válkou toto u nás ojedinělé uspořádání lze právem považovat za nástup k pozdějším specializacím. První absolventi oboru Slévárenské technologie ukončili studium v roce 1929.
Tato slévárenská specializace byla po řadu let jako jediná v ČR provozována v Brně. Po roce 1945 zde byly organizovány tzv. nástavbové kurzy pro střední a vyšší technické pracovníky čs.sléváren.
Tyto kurzy však lze také chápat jako jednu ze složek celoživotního vzdělávání. V roce 1951 z rozhodnutí KSČ a vlády byl zrušeny na vysokých školách ústavy a v roce 1952 zřízeny katedry. Navíc v tomto roce byla v Brně zrušena Benešova vysoká škola technická a zřízena Vojenská technická akademie. Aby byl zachován civilní charakter katedry slévárenství podařilo se profesoru Píškovi převést ji pod Vysokou školu stavební, která jako jediná zajišťovala civilní vysoké školství v Brně.
V roce 1957 je nově konstituováno Vysoké učení technické, fakulta energetická na níž přechází katedra slévárenství a katedra nauky o materiálu, prof. Píšek se stává děkanem a vedoucím těchto dvou kateder. Od roku 1960 vede katedru docent, později profesor Aleš Vetiška, který zapojil kolektiv pracovníků katedry do řešení úkolů Státního plánu vědeckého výzkumu. Výsledky matematicko-fyzikálního výzkumu metalurgických a technologických procesů v oblasti slévárenství patřily mezi podstatné příspěvky strojní fakulty k rozvoji průmyslové praxe.
V roce 1973 byl pověřen vedením katedry docent, později profesor Karel Rusín. V období konce sedmdesátých a začátkem osmdesátých let je nově budována strojní fakulta a s ní i katedra slévárenství. Byly postaveny nové laboratoře s moderními přístroji pro zkoušení slévárenských slitin, formovacích materiálů, defektoskopie a zkoušení vad odlitků. Zároveň byla vybudována nová dřevo a kovomodelárna, školní slévárna s elektrickými indukčními pecemi a automatickou úpravnou formovacích směsí. Pracovníci katedry zorganizovali důstojné oslavy 100 let narození zakladatele profesora Píška a aktivně se podíleli v roce 1986 na přípravách a průběhu Světového slévárenského kongresu v Praze.
V roce 1991 byl na strojní fakultě podán návrh na sloučení příbuzných kateder a vytvoření ústavů. Katedra slévárenství v roce 1992 přechází do Ústavu materiálového inženýrství pod názvem Odbor slévárenství, jehož vedením byl pověřen docent Jaroslav Čech. Pracovníci odboru kromě pedagogické činnosti jsou aktivně zapojeni při řešení vědeckovýzkumných projektů domácích – ministerstva školství, ministerstva průmyslu a zahraničních – TEMPUS, COST a j.Ve spolupráci se závody řeší úkoly s problematikou co nejekonomičtější výroby odlitků z hlediska metalurgie, technologie a jakosti.
V roce 2000 až 2003 je pověřen vedením odboru profesor Rusín, od roku 2003 docent Jaromír Roučka. Odbor slévárenství z rozhodnutí vedení fakulty byl od 1.1.2004 přeřazen z Ústavu materiálového inženýrství do Ústavu strojírenské technologie.
